Odmalička se rozhoduju. První rozhodnutí padlo před 29 lety, když jsem se rozhodl, že vykouknu na čerstvý vzduch. To bylo zcela intuitivní. Od té doby padlo rozhodnutí tisíce, často to bolelo. Mnohokrát jsem nevěděl přesně, čeho chci rozhodnutím dosáhnout a z jakých variant mám na výběr. Počítal jsem si možná rizika a výhody, zjišťoval názory ostatních. V poslední době se při rozhodování stále více řídím intuicí, a často tím ostatní překvapím. Dozvídám se, že jsem „naivní“, a přesto jsem se svými rozhodnutími mnohem spokojenější než kdykoliv předtím.

Začalo to před pár lety jsem při noční jízdě opuštěnými děravými silnicemi v Mozambiku s bývalou přítelkyní. Co je důležitější – rozum nebo intuice? Levá nebo pravá hemisféra? Mužský nebo ženský princip? Neshodli jsme se. Ona byla pro mužský princip a já pro ženský. Vtipné, že? Naštěstí nám intuice pomohla vyhnout se několika obřím „potholes“ v silnici a já si odnesl zajímavé téma pro rozjímání.

Dnes mám za sebou několik „velkých“ intuitivních rozhodnutí – odchod z „vysněné“ práce, výrazné zdražení produktů při podnikání, a další. Většina těchto rozhodnutí se jednoznačně povedla.

Jak se bezchybně rozhodovat vám neporadím. Můžu vám ale ukázat, jak se s intuicí rozhoduju já. Intuice je pro mě představuje vnitřní hlas, který za určitých okolností dokážu rozpoznat.

Více se dočtete zde.

Nejdřív pár mých postřehů. Něco z vědy, něco ze života.

1) Levá a pravá hemisféra. Máme dvě poloviny mozku, které každá fungují jinak. Levá půlka ovládá pravou polovinu těla, analytické schopnosti, slovní paměť a vyjadřování, rozum. Pravou půlkou prozměnu ovládáme levou polovinu těla, je schopná pochopit celek, pracuje v obrazech, v emocích, je sídlem intuice. Na to, aby byly rozum a intuice v rovnováze, je třeba hemisféry používat obě ve vzájemné rovnováze. Obě půlky si navzájem pomáhají, stejně jako intuice s rozumem.

2) Flow. Ve vesmíru fungují různé zákonitosti, jedna z nich je „plynutí“. Věci se mění často bez ohledu na mojí vůli. Vždy něco bylo, něco je a něco bude, budoucnost s přítomností je spojena právě tím „plynutím“, které nikdy nedokážu analyticky přesně předpovědět. Statistika nevypočítá osud jednoho člověka, lze ji použít jen pro odhad osudu stovky lidí. Tím je pro „mě“ k ničemu. Potkávám nečekaně kamaráda na ulici. „Jak ses tady octnul?“ Rostou mi  akcie na burze.  Přihodila se mi dopravní nehoda. Vyléčil jsem se z epilepsie. To vše bez ohledu na pravděpodobnost.

3) Emoce. Já chci, já mám strach, já jsem v euforii, a další. Když jsem pod vlivem jakékoliv emoce, neslyším intuici.  Několikrát jsem se intuitivně rozhodoval na burze, v době finanční krize. Vždycky mi to vyšlo, párkrát opravdu výrazně. Až na poslední rozhodnutí – tehdy jsem intuici neposlechl. Vnitřní hlas mi radil: nech konečně ty akcie spát. Teď je ta chvíle. Nedíval jsem se na účet několik dní. A pak mi napsal kamarád, burzovní makléř, který měl přístup k mému portfoliu: „ty ses snad zbláznil? Chceš o všechno přijít?“, následoval výčet faktů, proč. Intuice říkala: vydrž. A já dostal strach. Podíval jsem se na vývoj burzy, přečetl si pár racionálních předpovědí. Po týdnu jsem se rozhodl se 40% ztrátou peníze vybrat. 3 měsíce poté bych byl milionář.

4) Tělo. Moje tělo umí mluvit, a to právě jazykem intuice. Při setkání s nepříjemnými lidmi nebo při diskuzi o nepohodlném tématu křížím ruce přes hrudník. Podvědomě se chráním. Nedávno jsem byl na schůzce s potenciálními obchodními partnery, a po hodinové diskuzi mě začala bolet hlava. Diskuze přitom byla klidná a na migrény vážně netrpím. Jakmile jsem se po schůzce rozhodl, že s těmihle partnery nechci mít nic společného, bolest hlavy zmizela.

5) Cíl, cesta a kroky. Manažeři tomu říkají strategické, taktické a operativní rozhodování. Tenkrát v Mozambiku jsem trval na tom, že o cíli rozhoduje intuice, cestu a kroky volí rozum. Dnes vím, že intuice může fungovat na jakékoliv úrovni, a rozum ji může kdykoliv doplnit.

6) Změny. Intuice „nemá ráda“ stojatou vodu. Rozum volí jistotu. Už vás někdy napadlo: „já chci být na volné noze“, „chci se stát módní návrhářkou“ anebo „otevřu si mexickou restauraci“? Proč jste to zavrhli? Já jsem podobné příležitosti dlouho zavrhoval právě kvůli nedostatku důvěry ve svou intuici.

7) Čas. Intuice přináší své tipy náhodně a okamžitě, zatímco rozum s nimi přichází postupně, na základě analýzy. Napadá mě: „chci jet na Aljašku“. Ihned intuitivně cítím, jak mě láká místní příroda. Babička to vnímá rozumově: při vyslovení slova Aljaška přemýšlí, no jo to je daleko. Aha, napadne ji, to je nebezpečné, jezdit daleko. Natož pak létat. Takže po pár vteřinách jejího přemýšlení se dozvím „nikam nejezdi…“.

Jaké metody tedy používám, když se chci správně rozhodnout?

• Větším („strategičtějším“) rozhodnutím dávám čas. Ještě stále své intuici nevěřím na 100%, a tak se nechci spálit. Sleduju, jak se bouřlivě rozvíjí moje racionální analýza a zároveň vnímám, zda je něco intuitivního, klidného, uvnitř mě, co je neměnné. Po několika dnech to vyhodnotím.

• Menší rozhodnutí dělám „z fleku“. Nejrychleji se mi ozve hlas intuice. Teprve potom se objeví racionální pohled a emoce.

• Pokud mám strach, zbavuju ho emocionálního náboje. Vnímám největší možná rizika ze špatného rozhodnutí a akceptuju je. Někdy to není snadné, ale na rovinu: málokdy jde o život. Pokud by mi měl zkrachovat byznys, život jde dál. A může být plný radosti, protože vše se „nějak“ vyřeší. Pak se můžu na rizika rozhodnutí podívat s respektem, bez emocionálního zabarvení. Tím dávám prostor intuici.

• Vnímám, jak se fyzicky cítím a jaké pozice zaujímám, když si představuju jednotlivé alternativy. Pokud mám svíravý pocit, zkřížím ruce na prsou anebo mě začnou bolet záda, břicho, cokoliv – stačí velmi jemně! – pak je něco špatně.

• Rozum využívám jako pravou ruku intuice. Organizační, komunikační a analytické schopnosti se hodí ve chvíli, kdy intuici „neslyším“. Vše spočítm, naplánuju, dohodnu. Pokud v jakékoliv chvíli přemýšlení cítím nějaký nečekaný, na chvíli se zastavím.

• Pokud něco, o co se snažím, nefunguje (např. někomu nedorazí důležitý mail, je nedostupný i když prý měl telefon zapnutý, němůžu nalézt důležité dokumenty), zastavím se a ptám se sám sebe,  co na to intuice? Je to znamení? Většinou ne :-). Občas ano.

• Když  se opakovaně setkám se stejným tématem (pro mě to bylo třeba Bali), zbystřím. To je pro mě další nástroj intuice, která selektivně vybírá, čeho si všimnu a čeho ne. O Bali jsem si myslel, že je to místo pro luxusní exotickou dovolenou, vůbec mě nelákalo. Až najednou mě několik lidí během jednoho týdne na Bali pozvalo, a tak jsem se o Bali začal zajímat více.

• A na sladění levé a pravé poloviny mozku používám jednoduché jógové cvičení. Příjemně se posadím a palce si zacpu levou nosní dírku. Nadechuju a vydechuju dvacetkrát jenom pravou nosní dírkou, pak totéž jen levou. Cvičení se jmenuje pránajáma a fakt stojí za to.

Před rokem mi intuice ukázala, že bych měl uspořádat regenerační centrum na Bali. Bylo to první, co mi přišlo na jazyk, nechal jsem to pár měsíců uzrát a stále „to tam bylo“. Bez emocí, s příjemným tělesným pocitem. Teď, když je 2 měsíce před námi, máme poměrně málo přihlášených účastníků. A já si říkám „byla to opravdu intuice“?