Změna je život, neúspěch existuje jen v naší hlavě.

Můj mozek neustále pracuje. Chvíli tvoří plány do budoucna, chvíli se je snaží realizovat. A pak vyhodnocuje úspěšnost. Čím více mám plánů, tím více změn nastane při realizaci. Jednoduše, zatím nejsem pánem vesmíru. Čím více hodnotím, zda se mi to povedlo nebo ne, tím méně mám času na zábavu.

Bylo nebylo, jednou jsme si před rokem vysnili projekt regeneračního centra na Bali. Asi už jste o něm slyšeli, protože jsme ho dotáhli téměř k realizaci. Objekt zarezervován, personálně obsazeno, komunikace tisícům lidí kolem nás. Vše se to mělo konat v lednu 2011. Krásně to do sebe zapadalo s naším plánem žít vždy v zimě v teplých krajích. V půlce prosince jsme zjistili, že napevno je přihlášených pouze 6, a to nestačí ani na pokrytí nejdůležitějších nákladů. Lidé byli na vážkách, kamarádi na poslední chvíli odříkávali, a nám se najednou rozplynul sen. Co teď? Jet nebo nejet?...... (více zde)

V tu chvíli jsme si uvědomili krásu světa. Nejenom, že si můžeme vybrat, kde se budeme v kterou vteřinu života nacházet. Nezávisle na tom si totiž můžeme zvolit, jak se kterou vteřinu života budeme cítit. A my jsme zrušili plán našich snů, rozhodli se zůstat v „české zimě“ a přitom se cítili dobře. Dle terminologie psychologa jsme „přijali zásah osudu“.

Existuje ale osud? Proč nemůžeme jet na Bali?

Každá změna mě posouvá dál a hlouběji v mém vývoji. Vždy si uvědomím, co je opravdu důležité. V tuhle chvíli to je pro mě radost, láska a energie do života. Každá změna mě „přinutí“ si právě tuhle radost, lásku a energii znovu uvědomit. Vrátit se do přítomnosti. Kdo jsem? Co vlastně chci? Co teď cítím? Jak se mám tam uvnitř? Každý neúspěch mě tam přivede. Někdy to trvá déle, někdy to je rychlé.

Těsně před Vánoci mi přestal fungovat harddisk v počítači. Všechno krásně zálohované (používám geniální službu DropBox) až na většinu emailů a na profesionální fotky z našeho kulinářského večera, určeného pro novou webovou stránku. První naštvání vystřídalo druhé naštvání. Naštěstí venku byl mráz, a při první cestě mimo kancelář mi hněv zchladnul. Třetí pocit už byla rezignace a čtvrtý radost! Vždyť teď konečně nemusím nikomu odpovídat na maily! Měl jsem jich tam „ovlaječkovaných“ 150! Počítač mi pomohl se osvobodit. A uvědomit si, že realita není v počítači, ale uvnitř mě a všude kolem mě. Realitě utéct nedokážu, emailům ano. Pak už mě ani nepřekvapilo, když jsem zjistil, že rekonstrukce dat by stála 10.000 korun a uvědomil jsem si, že je vážně nepotřebuju.

Říká se, že „přijetí“ je ženská vlastnost, promítá se to i na sexualitě. Že žena se stává opravdovou ženou až poté, co se naučí přijímat život, akceptovat realitu. Pro mě, muže jako Brno, je přijetí jedním z nejhlubších poznání. Poznání, že i ženské vlastnosti se hodí pro život muže. Poznání, že smyslové vjemy můžou mít pokaždé jiný význam. Bum – „Kurva – naboural jsem auto!“ anebo Rána – „Aha – to je život?“

Na téma změny lze povídat hodiny, proč to dělat. Stačí změnu žít. A jestli Vám to přišlo krátké stejně jako Veronice, klikněte zde a přečtete si to znovu.